Andrea Korytárová

Vaření mě provází prakticky celý život. Už jako malá jsem chtěla být kuchařkou a doma jsem trávila víc času u sporáku než kdekoliv jinde. Nakonec jsem opravdu vystudovala gastronomickou střední školu a pak jsem přidala ještě marketing na Mendelově univerzitě v Brně.

Už tehdy jsem pochopila, že moje cesta nemusí nutně vést jen do restaurace, ale že jídlo a vaření se dá propojovat i s médii. Hodně mi k tomu otevřely oči veletrhy Salima, na kterých jsem během studií pomáhala – tam jsem si uvědomila, že psaní o jídle může být stejně naplňující jako samotné vaření.

První novinářské zkušenosti jsem sbírala v Czech News Center a v roce 2008 jsem zakotvila v magazínu F.O.O.D. Byl to pro mě obrovský trénink: stovky receptů, praktické tipy, ladění postupů, aby je zvládl opravdu každý čtenář. Naučila jsem se, že recept není jen o ingrediencích, ale hlavně o srozumitelném vysvětlení krok za krokem.

Když pak v roce 2012 přišla nabídka z vydavatelství Burda, neváhala jsem. V Apetitu jsem měla na starosti recepty, testování potravin a kuchyňské tipy. Byla to doba, kdy jsem se učila spolupracovat s foodstylisty a fotografy – jídlo muselo být nejen dobré, ale i krásné na pohled.

Roky 2017 až 2021 pro mě znamenaly splněný sen. Přestěhovali jsme se s rodinou do Velké Británie a já jsem dostala možnost stát se contributing editorkou pro BBC Good Food. Připravovala jsem články a recepty o české a středoevropské kuchyni pro čtenáře z celého světa. Malá Andrea, která kdysi doma míchala těsto na bábovku, by tomu tehdy nevěřila.

Byla to obrovská zkušenost – najednou jsem viděla, jak naše klasické recepty fungují v mezinárodním kontextu a jak se dají vyprávět příběhy českého jídla lidem, kteří nikdy neslyšeli o svíčkové nebo bramboráku.

Od roku 2021 vedu portály iVarime.cz a VarimeDobroty.cz. Řídím redakci, ale zároveň sama publikuji recepty a kuchařské tipy. Mám totiž ráda, když si čtenáři můžou být jistí, že to, co si přečtou, je vyzkoušené a funguje to. Proto většinu receptů testuji doma – říkám tomu naše „redakční kuchyně“. Často mi lidé píší, že díky mým návodům ušetřili čas, nebo se jim konečně povedl chleba, se kterým předtím třikrát bojovali. To jsou pro mě ty největší odměny.

Jsem členem Syndikátu novinářů ČR a několika sběratelských spolků, což mi umožňuje být v kontaktu s lidmi z oborů, o kterých píšu. Tyto vazby mě motivují k tomu, abych si udržel profesionální nadhled a kritické myšlení.

Inspiraci hledám hlavně na cestách. Miluji jednoduchost italské kuchyně, hravost té asijské, ale nakonec se vždycky vracím k české klasice. Baví mě hledat cesty, jak ji udělat lehčí a modernější, aniž by ztratila chuť dětství. Když se mi povede připravit guláš tak, aby byl o něco zdravější, ale pořád chutnal jako od babičky, beru to jako malou výhru.

Vaření ale není jen práce. Je to moje vášeň i relax. Sleduji kulinářské pořady od českých až po světové – ať už je to Ano, šéfe!, Hell’s Kitchen nebo MasterChef. Neberu je jen jako zábavu, ale i jako inspiraci. Často si pak něco vyzkouším u nás doma. A tam mě čekají ti nejpřísnější porotci – moje děti. Jindra (6) a Bára (12) se mnou o víkendech vaří a testují nové recepty. Jsou to mí nejlepší kritici i pomocníci. Když recept projde jejich testem, vím, že obstojí i u ostatních rodin.

Vaření pro mě není jen o výsledku na talíři. Je to cesta, kterou si člověk užívá – od prvního nakrájení cibule až po společné sezení u stolu. Ať už píšu recept pro tisíce čtenářů, nebo vařím jen doma pro rodinu, pořád se snažím, aby v každém jídle byla radost, srozumitelnost a chuť, na kterou se nezapomíná.